Historický vývoj

Horní Kruty

Název obce se odvozuje od staročeského slova krútiti = točiti. Horní Kruty leží totiž na kopci (410 m n.m.) a cesta do vysoko položených Krut tvoří četné zákruty.

Ves Horní Kruty byly pravděpodobně vybudována až se vznikem kostela svatého Václava.

Podle Palackého měly být Kruty, spolu s okolními vesničkami (Radlicemi a Přestavlkami), 11. května roku 1228 darovány panošem Přibyslavem Libenskému klášteru ve Slezsku. Ale v dějepisných zprávách jsou o Krutech zmínky až od 14.století, kdy byly pod správou sázavského kláštera.

Po obsazení sázavského kláštera, za husitských válek, se vlády nad jeho statky ujali Pražané a některé hned věnovali svým stoupencům. Horní Kruty a další přilehlé vesnice dostali moravští pánové Sezima z Kunštátu a jeho bratr Boček.

Když se stal Zikmund Lucemburský českým králem (1436), dosáhl Jan Zajímač z Kunštátu toho, že mu byly klášterní statky zapsány. V řadě zapsaných vsí byly také Horní Kruty. Po Janu Zajímačovi držely sázavské statky Jan a Prokop Zajímačové, patrně jeho synové. Posledním z rodu Zajímačů byl Janův syn Ludvík. Ten se poté stal dědicem sázavských statků. Ale byl špatný hospodář, tak mu bylo celé panství odebráno a rozděleno na dvě části.

Část panství, ke které náležely i Horní Kruty koupil roku 1567 mocný pán Jaroslav Smiřický ze Smiřic a tím se tyto a později další obce dostaly k panství kosteleckému, při němž zůstaly až do zrušení roboty.

Jaroslav Smiřický, kdysi horlivý katolík ve službách Habsburků, se stal stejně horlivým protestantem. Po něm se stali dědici panství: Zikmund Smiřický a jeho syn Jaroslav Smiřický. Roku 1614 se ujal všech rozsáhlých panstvích poslední mužský potomek rodu Smiřických, veliký vyznavač víry podobojí a vůdce českého povstání a odboje proti Ferdinandu II., Albrecht Jan Smiřický . Po porážce českých stavů na Bílé Hoře bylo celé jmění, které nashromáždil Albrecht Jan Smiřický, zabaveno.

Půlka statků propadla králi a druhé poloviny se ujal Albrecht z Valdštejna. Pro sebe si ponechal statky na Jičínsku a kostelecké panství prodal 21. ledna 1623 Karlovi z Liechtensteina. Teprve revoluční rok 1848 vymanil obyvatelstvo našeho kraje z rukou Liechtensteinů.

V letech 1633 a 1634 bylo kostelecké panství zaplaveno císařským vojskem, které ničilo, hubilo a rabovalo stejně jako nepřítel. Celé panství bylo ve velice špatném stavu. Nejhůř na tom byly Horní Kruty, které byly zle zpustošeny. Roku 1639 se císařská armáda přihnala do Čech znovu a opět to na kostelecké panství těžce dolehlo. Po této armádě přišli Švédové a dílo zkázy dokončili. Vítězství Ferdinanda na Bílé Hoře bylo i vítězstvím katolické církve. Proto místy prchali poddaní z gruntů za hranice.

Roku 1631, když do Čech vtrhli Sasové, vraceli se s nimi na své statky i vyhnaní šlechtici. To byl pro sedláky impuls k odmítnutí poslušnosti vrchnosti. Když ale  byli Sasové z Čech vypuzeni, sjednalo vojsko v kraji zase klid. Roku 1680 byla další snaha o povstání potlačena a mnoho sedláků bylo krutě potrestáno.

Dlouhou válkou, hladem a morem ztratily Čechy ohromný počet lidí. Mnoho gruntů bylo opuštěných a vrchnost se je snažila znovu osídlit. Vracela pusté grunty původním majitelům, kteří se vrátili nebo je připojovali k panskému dvoru, ale to jen tehdy, šlo-li o usedlost ležící blíže dvora. Grunty na Hornokrutsku a okolí neměly pro panské hospodářství téměř žádnou cenu, protože byly ode dvorů odlehlé.

Z Berní rolle z roku 1654 se dozvídáme, že na Hornokrutsku bylo orné půdy méně než na ostatních místech Kostelecka.

Roku 1713 byla započata práce na novém, dokonalejším katastru, jímž měla být vystřídána rolle z roku 1654. Katastr byl nazýván revisitační, ale protože byla práce dokončena až v roce 1748, tedy za vlády Marie Terezie, ujal se název Tereziánský katastr.

S Tereziánským katastrem přišel pokrok, který spočíval v tom, že měla být popsána nejen pole, ale i ostatní plodná půda: louky, zahrady, pastviny, lesy a rybníky. Nový katastr se s berní rollí shodoval v tom, že zde sice byla zapsána i půda panská, ale dani stále podléhala jen půda poddanská. Sedláci udali sami výměru a kvalitu svých polí. Jejich přiznání byla nedokonalá. Sedlákům se podařilo utajit celkem velké množství půdy. Psali se sem i živnostníci, ale v tomto kraji byli jen kováři.

Na všech selských vzpourách proti bělohorským vítězům měl tento kraj živou účast. Násilné obracení na katolickou víru vedlo již roku 1626 k prvnímu selskému povstání. To bylo po výtržnostech sedláků pomocí vojáků potlačeno. O rok později se konalo povstání další.

Král dal vyšetřit poměry poddaných a poznal, že podmínky jejich práce jsou pro ně místy až nesnesitelné. Robotní patent vydaný v srpnu 1680 to měl napravit. Robota byla zakázána v neděli a ve svátek a robotní povinnost byla omezena na tři dny v týdnu. Toto ustanovení ale neplatilo po dobu žní a v době, kdy hrozilo nenadálé nebezpečí. Patent však zůstal pouze na papíře, byl úředníky obcházen a stará břemena obnovena. Po posledním zoufalém pokusu o úlevu nastalo u nás mrtvé ticho na sto let.

V letech 1770-1771 byla postižena skoro celá střední Evropa velikou neúrodou.

V tomto čase veliké bídy zemřela (20.2.1772) šlechetná majitelka kosteleckého panství, kněžna Marie Terezie Savojská. V závěti nařídila, aby byly poddaným odpuštěny všechny nedoplatky do panských důchodů. O žalostném stavu české země a neuvěřitelném útisku poddaných se přesvědčil  i sám císař Josef II. Se svou matkou pomýšlel na ulehčení v robotě a kontribuci. Zpráva o tom, že vláda chce poddaným ulehčit, se donesla k selskému lidu. Šířila se domněnka, že císař už dávno robotu zrušil, ale že je patent zatajován. To vedlo k novému povstání, které v roce 1775 zachvátilo Kostelecko. Ohnisko povstání bylo v Újezdci, což je vesnice vzdálená 2 km od Horních Krut. Tam povstali sedláci nejdříve a táhli na Bohouňovice II., kde se k nim přidalo mnoho dalších. Potom se rozdělili: újezdečtí šli přes Hryzely (nedaleko Krut) a bohouňovští přes Horní Kruty do ostatních vesnic a panství, aby v nich roznítili vzpouru. Stále se k nim přidávalo více a více sedláků. V hojném počtu  pak dne 21. července táhli na Kostelec, ozbrojeni většinou holemi. Před kouřimskou branou je zastavili vojáci. Když byla jejich žádost na ulehčení v robotě zamítnuta, odhodili hole, ulehli na zem a od Kostelce se nehnuli, ač byli vojáky násilně nuceni k odchodu. Konečně došlo k dohodě, že ve žních, kromě obyčejné roboty, budou posílat jen jednoho pěšího robotníka místo dvou. Potom se rozešli domů. Původci této vzpoury byli zatčeni a potrestáni (většinou k 15 ranám karabáčem buď při nástupu a skončení trestu nebo po každém půl roce výkonu trestu).

Ačkoli byla selská vzpoura v roce 1775 všude potlačena, bylo zřejmé, že úpravu poddanských poměrů nelze dále odkládat. Proto se císařovna Marie Terezie odhodlala k vydání nového robotního patentu (13.8.1775). Ale ani tento patent nezabránil dalším drobnějším vzpourám. Podstatnou úlevu poddaným přinesla teprve vláda císaře Josefa II.

Horní Kruty se staly vlivem kostela, hospody a školy (o té máme první zprávy z doby po třicetileté válce) kulturním střediskem celého kraje. V neděli se obvykle konali schůzky obyvatel. Na těchto schůzkách učitelé přednášeli o různých problémech (hospodářských, kulturních a později i politických). Z těch drobných přednášek, debat a hovorů vyrostly v Horních Krutech kulturně i hospodářsky důležité organizace a spolky. Díky učitelům a pokrokovým rolníkům byla roku 1893 založena Beseda „Vrchlický“, která se starala o to, aby se do rukou čtenářů dostala dobrá lidová četby a aby na ochotnické hlediště přišla jen slušná divadelní hra. Ve stejném roce jako vznikla Beseda byl založen i Sbor dobrovolných hasičů. Dále byl založen Včelařský spolek pro Horní Kruty a okolí. Potom se již zakládala družstva:  „Hospodářské družstvo“ pro levný nákup krmiv a umělých hnojiv, „Mláticí družstvo“ obstarávalo parní mlátičku, „Lnářské družstvo“ pečovalo o zvýšení osevu lnu a na jeho zpracování postavilo v Krutech třelnu. Roku 1912 vznikl také tělovýchovný spolek    „Sokol“, který si roku 1924 vystavěl ve vesnici vlastní budovu. V roce 1931 bylo již možné jet autobusem dvakrát denně z Krut do Prahy a do Kolín a zpět, V letech 1969 – 1971 bylo vybudováno veřejné osvětlení a obecní rozhlas.

Obec se domohla pošty a telefonu, policejní stanice a lékaře. Roku 1980 je uvedena do provozu mateřská škola, která, stejně jako základní škola pro 1. – 4. ročník, vychovává a vzdělává děti dodnes. 

Kostel sv.Václava

Kostel sv. Václava v Horních Krutech byl již před rokem 1361 farním. Bezpochyby byl postaven sázavskými mnichy, jimž Kruty ve 14. a 15. století náležely. Sázavští opatové dosazovali do Krut faráře až do husitských válek.

Po husitských válkách sem byli dosazováni kněží podobojí. V bouřlivých dobách 15. století o nich bližších zpráv není. V té době byla krutská fara pravděpodobně chudá. To byla asi vina farářů, kteří se tam často střídali a dělali dluhy. V letech 1588-1590 byl krutským farářem náboženský spisovatel Jan Štelcar Želetavský ze Želetavy. Roku 1577 sepsal protestantský „Církevní řád kněžstva na Smiřického panství“, v němž Jaroslav ze Smiřic nařizoval, jak si mají kněží v církvi vést a jak mají učit lid. Roku 1588 vydal spis „Kniha duchovní“, v němž je rozhodně proti trestání čarodejnic ohněm a prohlašuje za podvod tvrzení, že je možné vyrobit zlato a stříbro z obyčejných kovů. Právě toto tvrzení doba prosazovala. Roku 1588 vydal Jan Štelcar knihu „O pokutách božských“. V Krutech dopsal 18. března 1589 knihu „Dvě stránky o pravé a falešné církvi“. Byl vášnivým luteránem a pro své myšlenky byl z krutské fary vypovězen. Dne 10. srpna 1590 napsal v Krutech věnování ke knize „O původu kněžství Krista Pána“.

Po bitvě na Bílé Hoře museli kněží podobojí opustit zemi a kostely pustly. Krutská fara zanikla po roce 1623 a kostel sv. Václava zůstal opuštěný.

Pro nedostatek kněžstva je krutská fara vedena jako pobořená a od roku 1667 do 1730 je v užívání kosteleckého faráře. 

Kostelecký farář ale mohl docházet do Krut jen zřídka a to ještě s velikými obtížemi. To mělo za následek, že obyvatelé krutské farnosti byli v náboženství vyučováni nedokonale. Nikdo nedovedl odpovědět na otázku, je-li jeden Bůh a v kolika osobách.Nerozuměli církevním obřadům. Pohřby se nekonaly za přítomnosti kněze. Aby tomu nastal konec, rozhodla se (roku 1730) šlechetná majitelka panství kněžna Marie Terezie Savojská, že faru v Krutech obnoví. Fara byla ve velmi špatném stavu. Vrchnost se tedy rozhodla postavit faru novou. Roku 1732 byla stavba nové farní budovy dokončena. Současně byla zbořena stará kostnice, která stávala na severní straně kostela, a byla vystavěna nová blíže věže. Při přenášení kostí ze staré kostnice přišli dělníci na veliký poklad, který byl ukrytý mezi kostmi a z něhož se velká část poztrácela nebo byla prodána Židům. Kostelu bylo vráceno jen 32 zlatých peněz, které prý měly na jedné straně nápis a na druhé podobu havrana.

Starý kostel byl rovněž zbořen a opět díky Marii Terezii Savojské byl vystavěn nový. Spolu s ním byla vystavěna také barokní kaplička sv. Gottharda.

Farní kostel sv. Václava je barokní stavba. Dnes už je ale bohužel ve špatné stavu.

Kaplička sv. Gotharda

Z dalších památek si zaslouží pozornost barokní výklenková kaplička sv. Gotharda. U domu č.p.45 v severní části obce. Jedná se o zajímavou stavbu na trojbokém půldorysu, která byla vybudována nákladem hornokrutského faráře Josefa Löbela v návaznosti na dokončení přestavby zdejšího kostela v roce 1743.

Dolní Kruty

Náves v Dolních KrutechVes Dolní Kruty vznikla v první polovině 13.stol. na potůčku,který protéká od Kachních Louží k Přestavlkům bezprostředně pod krutským kopcem,v nadmořské výšce 361 m.
 

Souvislé historické zprávy začínají od doby,kdy se tato i okolní vesnice dostaly pod správu Sázavského kláštera. Ten byl založen roku 1032,ale Kruty se staly klášterním majetkem teprve ve 14.stol.
 

Hmotné poměry obyvatel Dolních Krut je možné nepřetržitě sledovat od r. 1654, tehdy byl totiž učiněn první pokus o vypracování řádného katastru v zemi. Ve vsi bylo 5 sedláků, 1 chalupník a dva pusté, vyhořelé grunty. Tehdy byly budovy dřevěné a tak často vyhořely i celé vesnice.
 

Roku 1677 vznikl Kostelecký urbář, kde je podrobný popis stavu všech gruntů. Je zde uvedena nejen výměra polí a luk a stav dobytka, ale najdeme tu i informace o studnách, sklepích, zahradách a sadech. Ve vsi je obecní studna a patří jí obecní les (borový, březový a lístkový), obecní louky a pastviny.Kamenný most v Dolních Krutech
 

V Dolních Krutech byla zapsána pustá fara a pustý kostelík sv.Havla. Kostelík stával v místě,kde je dnes domek čp. 4. Kostel sloužil asi jiné církvi než katolické, neboť by nebyly v těsném sousedství dvě fary téhož vyznání. (Fara církve katolické je v kostele sv. Václava v Horních Krutech.)
 

Za vlády císaře Josefa II. bylo roku 1781 zrušeno nevolnictví a roku 1789 byl vydán toleranční patent. Vznikl též nový katastr (dokončen 1789). Z něho vyčteme, že náves v Dolních Krutech byla tehdy využívána k pastvě. Bylo zde již 20 čísel popisných domů, z toho bylo 8 statků, 10 chaloupek, obecní kovárna a obecní pastouška.
 

Na rozhraní 18. a 19. stol. vyrušila vřava napoleonských válek celou Evropu z klidného života. Na návrší Krakovec, jižně od Horních Krut v zákrutu silnice, byl (ještě r.1940 a možná i déle) plochý kámen a na něm hrubě vysekaný obílený řecký kříž. O původu kamene se vypravuje: "Když po porážce Napoleonově táhli Rusové na Paříž a proudy vojska procházely Čechami, zemřel u Krut vysoký ruský důjstojník a byl pochován na místě,které je označeno kamenem." S tímto vyprávěním souvisí i jiná historka, která traduje, že na zahradě statku Fr. Drahoty v Přestavlkách je poklad a v rodině byla prý dlouho chována šavle po francouzském důstojníkovi. (
 

Na jižním úbočí Krutského kopce v poloze Na krakovci (východně od Přestavlk) byl posvátný březový háj, kde bylo pravděpodobně i obětiště. Staří Čechové i Zličané se i po pokřesťanstění přidržovali svých pohanských zvyků. Aby se odvedla pozornost na bývalá obětiště, nařídila knížecí nebo i církevní vrchnost stavěti na bývalých obětištích tzv. "Baby" , to jsou velké pískovcové opracované kameny, na čelní straně s vytesaným maltézským křížem. Takováto Baba byla vztyčena v ranných dobách křesťanských i na Krakovci. Přetrvala zde věky. Až v roce 1988 při budování autobusové zastávky, byla při planýrce okolí, Baba vyrvána nesvědomitým bagristou ze země a zahrnuta zeminou.
 

V současné době je z historických objektů v Dolních Krutech zachován pouze kamenný mostek a pomník obětem 1.sv. války na návsi.

V roce 1940 bylo již v Dolních Krutech 46 popisných čísel, tedy stejný počet jako dnes.

Bohouňovice

  Kaplička v BohouňovicíchBohouňovice leží v nadmořské výšce 344m.n.m. Jsou typem starobylé slovanské osady o kruhové základně. Usedlosti se dívají svými štíty do středu návsi, jíž protéká drobný potůček. Ves o kruhové základně (okrouklice) měla tu výhodu, že se v čas nebezpečí mohl přístup do vsi rychle uzavřít, aby se mohlo při menší branné síle s prospěchem čelit nepříteli. Původ vsí tohoto tvaru spadá do 10. nebo 11.stol. Zakladatelem osady byl Bohun či Bohúň (=Bohumil) a ze jména rodového se stalo osadní. Bohouňovice byly lánovou obcí (půda pro novou osadu byla rozdělena na stejné díly-lány, které se propůjčili osadníkům v držení). V době šíření křesťanství se Bohouňovice, jako mnoho dalších obcí, staly církevním majetkem. Patřili ke 4. obvodu pražského arcibiskupství, který spravoval Český Brod. Při brodském statku zůstaly až do husitských válek. V období těchto válek údaje o Bohouňovicích mizí a objevují se až roku 1461, kdy Bohouňovice získal rod Čabelických ze Soutic. Dalším majitelem se v roce 1588 stal Jaroslav Smiřický ze Smiřic a připojil je ke Kostelci.

 

Přestavlky

PřestavlkyNázev vznikl složením osobního jména Přesta nebo Přestav a čestného názvu Vlk a obyvatelé byli nazýváni Přestavlci.

 

 

 

 

 

 

Újezdec

Název připomíná staročeské právní řízení a starobylý kolonizační řád z 11. století, kdy pozemky byly knížetem někomu darovány a aby dar měl cenu nesporné državy, bylo třeba určit hranice. Za vedení knížecího úředníka a v přítomnosti příjemce daru i sousedstva se objížděly hranice pozemku, který byl základem nové osady, a tak vznikaly Újezdce.

Březinka

Je nazvaná po březovém háji.

Kamenná

Samota,jež je nazvaná po kopci, na němž leží